Hlavní menu:

31.08.2009, autor: Pavel Kršek, kategorie: Ohlasy akcí

Zážitky z duchovně-relaxační pobytu v Perninku 2.8.-8.8.2009

"Vyvedení z pouští našeho manželství"
Zážitky z duchovně-relaxační pobytu v Perninku 2.8.-8.8.2009

Zážitky z duchovně-relaxační pobytu v Perninku

Začátek s příchutí science fiction

Představte si následující situaci: Jste rodina s více malými dětmi a plánujete letní dovolenou. Přáli byste si (1) strávit příjemný týden ve společnosti přátel, (2) poznat nějaké hezké zákoutí naší republiky a prožít tam dovolenou, která bude bavit i vaše ratolesti, ale také (3) najít klidný čas k modlitbě, rozjímání a naslouchání našemu Pánu, tedy absolvovat nějakou formu duchovních cvičení. Pokud se dá vše naplánovat hezky popořadě a nejlépe s pomocí dědečků, babiček či jiných „hlídačů“, kterým je možné děti na část dovolené svěřit a oddechnout si tak od každodenních starostí s nimi, není problém. Ale co kdyby se ukázalo, že na vše výše zmíněné máte k dispozici jeden jediný týden a děti je nutné vzít s sebou? Paralela s televizní reklamou snad nevyzní trapně: Až donedávna nemožné, ale nyní je tu Duchovně-relaxační pobyt pořádaný Diecézním centrem pro rodinu České Budějovice!

Vzhůru do Perninku

Na začátku byla známost s jáhnem Pavlem Poláčkem a jeho manželkou Alenou, kteří akci pořádali. Očekávání z naší strany po pravdě řečeno mnoho nebylo: Poslední pokus naší rodiny o účast na podobném podniku před pěti lety skončil zhruba po 24 hodinách čtyřicítkou tehdy dvouleté dcery… Tak raději rovnou do Perninku. Pokud tohle městečko nebo Krušné Hory takové neznáte, stojí za to vyjet si tam i bez oficiálních duchovně-relaxačních pobytů. Je totiž klidně možné, že tady může dostat duchovní náboj i pobyt čistě relaxační. Alespoň mě procházky tamní přírodou k modlitbě a naslouchání našemu Pánu vyloženě povzbuzovaly. Jak vyplyne z níže napsaného, bylo pro ně i přes jinak nabitý program dostatek prostoru. Nutno dodat, že počasí na začátku srpna nám vyšlo na 100%.

Z velmi příjemných překvapení nesmím vynechat ještě dvě materiální – perfektně zrekonstruovanou faru (přesněji řečeno Pastoračně-vzdělávací a rekreační centrum Sv. Jana Nepomuckého) vzkvétající péčí správce pana Josefa Kaše a dále nezapomenutelnou kuchyni paní Marušky. S použitím hantýrky cestovních kanceláří si troufám napsat, že nám bylo poskytnuto zázemí reklamované u rekreačních pobytů typu „all inclusive“. Trochu kacířsky dodám, že i kdyby duchovní program za mnoho nestál (Poláčkovi jistě odpustí), mohl to být hezky strávený týden, na který bychom v dobrém vzpomínali.

Cesta do zaslíbené země

Tím hlavním zážitkem ovšem nebylo ani zázemí fary, ani kuchyně, ba ani příroda Krušných Hor. Duchovní program byl totiž skvěle připravený a troufám si říci, že chytil „za srdce“ každého z asi 16 účastníků pobytu. Dělili se o něj Poláčkovi s p. Michaelem Pulcem, který byl po celý týden k dispozici jako zpovědník a duchovní rádce. Mottem setkání bylo „Vyvedení z pouští našeho manželství“. V jednotlivých dnech jsme se nechali vést texty z knihy Exodus a rozjímali o cestě Izraelců z egyptského zajetí pouští do země zaslíbené.

Na velkém omylu by však byl ten, kdo by se domníval, že obsahem duchovního programu byla suchá biblická dějeprava. Ani náhodou! Každý biblický text byl použit jako odrazový můstek k tématům velmi, velmi konkrétním, aktuálním a často palčivým. Příklady: Utrpení v rodině, jeho zdroje a možná východiska. Potřeby mužů a žen – známe je, dokážeme je naplnit? Odpuštění a smíření, včetně možných špatných postojů k nim. Smlouva mezi Bohem a člověkem a manželská smlouva – co konkrétně pro nás znamenají? Vztah naší rodiny ke společenství církve. Ve výčtu bych mohl samozřejmě pokračovat.

Pokud bych měl dát programu i celému pobytu jednoslovný přívlastek, řekl bych asi, že byl opravdu VYVÁŽENÝ. Po dobrovolné modlitbě breviáře a snídani byl prostor k osobní modlitbě, po kterém následoval dopolední program. Ten zahajoval p. Pulec biblickým úvodem, na který navázali Poláčkovi konkrétním tématem týkajícím se rodinného života. Po promluvách byl čas pro rozhovor v párech, který vycházel ze zadaných otázek, rozvíjejících probírané téma. Poté byl oběd a po něm volný čas pro rodinu až do večeře. Po uložení dětí pokračoval večer program v menších skupinkách, jejichž složení se měnilo – například rozdělilo účastníky podle pohlaví. I když byl tento „mustr“ v jednotlivých dnech v zásadě dodržován, vešla se do něj i řada dalších a často krásných společných akcí: několik mší sv. včetně té s obnovou manželských slibů, hromadná návštěva nedalekého akvaparku a také nezapomenutelná závěrečná večeře formou hostiny agapé.

Mám-li za sebe a manželku Moniku napsat to, co nás zasáhlo nejvíce, byla to asi výzva, abychom společně zformulovali text své vlastní, zcela osobní, manželské smlouvy. Vznikl dokument, do kterého jsme se – doufáme, že i s přispěním Ducha sv. – pokusili vložit něco z toho krásného, ale i těžkého, co nám 11 let našeho manželství dalo. Kéž by ta slova nezůstala jen na papíře…

Kde je Mojžíš, kdo to ví?

Začínáte se při čtení trochu vrtět a získávat pocit, že ten pisálek na něco podstatného zapomněl? Zcela správně: A CO DĚTI? Sešlo se jich v Perninku zhruba tolik jako rodičů a jejich věk se pohyboval od pár měsíců do sedmi let. Na první pohled dosti nesourodá skupina, při jejíž trvalé přítomnosti při programu by z celé akce zbylo sotva torzo. Naštěstí tu parádně fungoval tým studentek z Českých Budějovic, které si po dobu společných programů vzali „hlídatelnou“ většinu našich ratolestí na starost.

Tuhle jejich službu bych chtěl obzvláště vyzdvihnout. Nešlo totiž jen o prosté zabavení dětí, které umožnilo realizaci duchovního programu dospělých. I přes zmíněnou věkovou nesourodost byl pro malé neposedy přichystaný logicky seřazený sled her, které volně kopírovaly program dospělých. Dá se říci, že děti putovaly do zaslíbené země spolu s námi. A o tom, že je to skutečně bavilo, se přesvědčuji dodnes – článek píšu zhruba měsíc po akci, mám před očima vystavená „umělecká dílka“, která tam děti vytvořily a hlavou se mi honí v podtitulku uvedený refrén písničky, který si od té doby notovaly nesčíslněkrát.

Co příští rok?

Co napsat závěrem? Máte-li odvahu „sejít na hlubinu“ vašich rodinných vztahů, není-li vám zcela proti srsti otevřít se a sdílet se nejen o radostech, ale i problémech vašich manželství a především, chcete-li udělat krok někam dále a to nejen společně s manželem/manželkou, ale především S NAŠÍM PÁNEM, je duchovně-relaxační pobyt pořádaný Diecézním centrem pro rodinu České Budějovice akce pro vás. Bližší informace najdete na webu http://dcr.bcb.cz/, mailu dcr@bcb.cz a telefonech 731 402 981, 731 402 980, 380 420 342.

Pavel Kršek


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010