Hlavní menu:

26.07.2020, kategorie: Ohlasy akcí

Proč jsme se vydali na „dovolenou“ do Dobré Vody na Šumavě?

Proč jsme se vydali na „dovolenou“ do Dobré Vody na Šumavě?

Jsme rodina, která má 5 dětí a v tomto čase (necestovacím – koronavirovém) jsme nevěděli, zda se bude moct vůbec někam odjet? Přesto jsme si říkali, že by bylo fajn vyjet mimo město.
Našla jsem pobyt pro rodiny s dětmi, který jsme vnímala jako „duchovní obnovu“, ne jen dovolenou. Vše vedl páter Hruška, který byl pro mne do tohoto momentu neznámý. Jen jsem věděla, že rád běhá a založil mobilní hospic, což barvitě prozradí internet. Bylo to pro mě dobré, můj muž má rád běhání, i když teď zrovna řeší více či méně bolestivé kyčleMrkající Alespoň by mohli mít společné témata, doufala jsem. Poslední čas v práci byl tak náročný, že ani nevím, jak jsem dokázala dvě starší děti sbalit na skautský tábor a nás pak několik dnů do půlnoci balila na Šumavu. Když jsme nakonec nasedali do auta, poutali naši nejmladší 1,5 letou dceru do sedačky, nemohla jsem uvěřit, že opravdu jedeme. Obvykle se na poslední chvíli něco stane, anebo některé dítě náhle onemocní. Tentokrát vše klape. Brala jsme to jako Boží vůli, že ten čas je přichystaný pro nás. Dojeli jsme v poklidu s mírnou zajížďkou a pak jsme spočinuli v náruči krásného místa a společenství lidí, které jsme do té doby nikdy neviděli. Dopoledne byla vyplněná společným časem tichého rozjímání, čtením slova, zpěvem písní a  děti měly hravé hlídání. Za ty roky, co máme jedno miminko za druhým, jsem už tolikrát přemýšlela, jaká je duchovní role matek za dveřmi (kostela, společenských místností na farách atd.)? Prostála jsem tolik času s dítětem na rukou, mimo společenství, slovo, ticho… až jsem se naučila vnímat skrytý smysl toho času. Bůh promlouvá vždy a v každém místě, je to malá oběť z mého pohodlí, z mých představ o tom, co mám kdy a jak mít. Dítě na rukou nebo běhající kolem mne má jiné potřeby a je důležité v tom spočinout. Jeden kněz mi poradil, ať si představím „Kristovu tvář“, nic víc a nic míň. Kdykoli, kdy nic nelze změnit. Tak mám zavřené oči a setrvávám před Ním. Když spala, bylo dobře. Když to nešlo, dcerka byla hodně aktivní, tak jsme se třeba jen modlila „Tady jsme“, a když to nešlo vůbec, šla jsem ven - k pramenu Sv. Vintíře a tam jsme si v klidu hrály. I tím se dá oslavit krása Božího stvoření. Můj muž byl plně soustředěný na to, co se rozjímá a viděla jsme na něm klid. Radovala jsem se, že dokázal zapomenout na obvyklé starosti, že ustaly běžné rozepře přinášející dny naplněné starostí o živobytí a o děti. Měla jsem radost, že se mu tady líbí. Večer se mnou sdílel svoje pocity a to bylo moc dobré. Děti si užívaly téma Voda, běhaly i během dne za mnou, a ukazovaly mi, co vyrobily. Také se povedlo celé společenství dětí, rozuměly si a brzy vytvořily skupinku, pohybující se po celém prostoru domu nebo zahrady venku. Naši nejmladší pořád nosily starší holčičky, tak byla blažená.

Poslední den byla položena jedna otázka „Proč jsme sem přijeli a zda se naplnilo něco z toho co jsme očekávali?“ Moje skryté přání bylo vidět svou realitu s Kristem, kde se nyní nacházím. Věděla jsem, že se nemusím dozvědět nic, pokud to nebude Jeho vůle, ale hned v prvních dnech jsem cítila pokoj a klid, slyšela jsem (ke konci pobytu jsem se střídala s manželem a byla chvilkama na modlitbě s ostatními) SLOVO a vnímala že -slyším- nejen ušima, ale i v srdci. Z každého dne tak něco utkvělo v mé paměti, co jsem mohla odvést sebou. Nejvíc však vnímám jedno - Bože, ať se ti umím odevzdávat, umím říkat „ano“ na Tvou vůli a nejsem nikomu a ničemu překážkou – protože sami sebe neznáme, jen TY. Děkuji za odpověď, že mne ani mé blízké neopouštíš, jsi blízko, když se Ti otevíráme a zveme Tě.

(Samozřejmě by se dalo psát i z jiného úhlu, jak si porozuměly různé rodiny. Někdo to bral jako výlet, jiný jako čas pro své manželství, další jako dar pro děti, které vidí jiné děti z křesťanské rodiny. Ano, u dospělých to bylo složitější než u dětíMrkající, ale Bohu díky za celý ten čas a ono specifické společenství).

Blanka a Pavel (děti Bea Prokop Marie, Terezka a Johanka)


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010