Hlavní menu:

10.06.2008, autor: rodina Vlastníkova, kategorie: Ohlasy akcí

Poutní farní výlet rodin do Římova

Římskokatolická farnost Písek

 Všechny cesty vedou do Římova

Byl 1. máj, byl lásky čas léta Páně 2008. A my si na toto krásné datum naplánovali společný výlet rodin z Písku a okolí. Nemohl na něm samozřejmě chybět ani otec Roman, který celou akci duchovně i jinak tak nějak vedl. Sešlo se nás asi 10 rodin, některé dost početné, takže nás byla pěkná řádka vinoucí se mezi poli. A pohled to byl vskutku zajímavý – malí kojenci v kočárcích, děti na ještě vratkých nožkách, pak ty větší, už zcela sebejisté, skupinka malých rošťáků, nějaká mládež a konečně zasloužilí rodičové. A navíc 2 psi. A kam že jsme se to vlastně vydali? Naším cílem byl Římov, významné poutní místo asi 14 km od Českých Budějovic. Toto poutní místo založili v 17. století jezuité. Nachází se zde loretánská kaple, kterou obklopují ambity. Klenby jsou pomalované freskami s náměty ze života Panny Marie a Krista. Z ambitů se poté vchází do kostela sv. Ducha. Ale na zážitky spojené s prohlídkou těchto míst a na přepodrobný výklad o všem, co se v Římově dělo a děje a možná i bude dít, jsme si museli ještě nějakou dobu počkat. My jsme se totiž rozhodli nejprve si projít křížovou cestu. Ta se v okruhu asi 6 km vine kolem Římova. Tvoří ji 25 zastavení znázorňujících utrpení a smrt Ježíše Krista. Rozmístění kaplí v terénu odpovídá poloze tradiční křížové cesty v Jeruzalémě. U každého zastavení jsme se krátce pomodlili a cestou od kapličky ke kapličce vnímali krásnou jarní přírodu kolem nás. Kvetoucí stromy, jasně zelenou svěží trávu nebo řeku Malši. Ale nejen krásou a duchovnem živ je člověk, také naše žaludky se začaly ozývat a dožadovaly se propečených buřtíků. A bylo to v pravou chvíli, pak přišel déšť a zbytek cesty už jsme šli schovaní pod pláštěnkami a nepromokavými bundami. Ale i to mělo své kouzlo a vše tak krásně dešťově vonělo. Po návratu do Římova následovala výše zmíněná prohlídka kaple, kostela a ambitů. Pouť jsme završili společným slavením mše svaté, kterou sloužil otec Roman. Někteří pak ještě využili možnosti prohlédnout si muzeum koněspřežky a modely vláčků. Ty zaujaly především mužskou část naší výpravy. Pak už nezbývalo než se rozloučit a ujíždět zpátky do svých domovů. Závěrem bychom chtěli moc poděkovat otci Romanovi za čas, který nám věnoval.

rodina Vlastníkova


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010