Hlavní menu:

17.12.2014, kategorie: Ohlasy akcí

Na počátku…

setkání rodin na Nových Hradech
Na počátku…

Advent jsme jako už tradičně zahájili s Poláčkovými v klášteře Božího Milosrdenství v Nových Hradech. Dost nás vyděsilo téma víkendu, které jsme se dozvěděli až po přihlášení – „Na počátku byl Dar sebe“. Celkem jsme neměli tušení, čeho by se tato přednáška měla týkat, a nic převratného jsme neočekávali.
Nakonec bylo sobotní dopoledne velkým překvapením. Přednášející Mgr. Kateřina Brichcínová, PhD. z TF JU v Českých Budějovicích je mladá usměvavá dáma s dolíčky ve tvářích, velmi přátelská a kontaktní. Poslední profese, která by mě u ní napadla, je teolog – obor trinitární teologie.
Téma, které nám tedy upřímně podle názvu přišlo dost nezáživné a vzdálené, dokázala podat s lehkostí, nadšením a mnoha odkazy do praktického každodenního života. Nakonec se nám přednáška moc líbila, poskytla dostatek námětů pro rozhovor v manželské dvojici i večerní společné povídání.
Na víkendech s Poláčkovými nám vyhovuje, že je každý vítán. Manželé, bez ohledu na to, zda jsou katolíci, evangelíci, nevěřící, hledající – každý je na setkání přínosem. Děti všech věkových kategorií – zde nastupují do akce také zkušené „hlídací týmy“, tj. řádové sestřičky pro malé a animátoři pro velké děti. Děti nejsou pouze odloženy na hlídání, ale mají bohatý program, přizpůsobený jejich věku a tématu víkendu. Ty nejstarší se podílejí na přípravě odpoledních rodinných soutěží.
K duchovnímu obohacení přispívá také adorace v krásné klášterní kapli, možnost svátosti smíření a celé modlitbou prodchnuté prostředí kláštera.
My maminky oceníme bezpracný servis s jídlem a ubytováním a to, že řeholníkům nevadí několik desítek poletujících a křičících dětí, naopak stále tvrdí, že jsou zlaté.
Domů jsme si přivezli spolu s netradičně ozdobeným věncem i kousek klášterního klidu a adventního ztišení

Alžběta Rosenkrancová.

   Víkend končící první nedělí adventní se stal už tradičně příležitostí pro takzvané adventní setkání rodin na Nových Hradech organizované manžely Poláčkovými z Diecézního centra pro rodinu.
Přestože je to skutečně akce s tradicí, i tentokrát dorazili nové tváře. A přestože většina dorazivších tváří byly ty okoukané, toto setkání rozhodně nebylo ohranou reprízou stejného pořadu. Tím příjemným, co bylo stejné jako jindy, bylo inspirující prostředí novohradského kláštera, promyšlené a vyvážené rozvrhnutí každého dne tak, aby se pro děti i dospělé našel čas na vzájemnou komunikaci - mezi členy rodiny, mezi vrstevníky v případě dětí, mezi manžely mezi čtyřma očima, mezi muži i ženami zvlášť, mezi všemi navzájem, nebo v intimních chvílích jen s Pánem,.. A komunikace probíhala v organizovaném kruhu i ve skupinkách naprosto neorganizovaných, při společném stolování, hrách i vážných diskusích, v sále k tomu určenému, v dětských hernách, na rozlehlých dětmi milovaných klášterních chodbách, v klášterní útulné kapli i v rozlehlém prostoru kostela nebo ještě mnohokrát rozlehlejším zámeckém parku.
Tím, co je nepochopitelně stále dokonalejším, je vstřícnost a laskavý přístup těch, pro které je klášter regulérním domovem. Nás rodiče to nutí například k tomu, abychom se snažili být alespoň nějaký čas na děti hodnější, aby si příliš neublížily pádem z náruče sestřiček do té naší... A za možnost i sobotní mše svaté, svátosti smíření a tolerance k řádění, výskání i pláče dětí také musíme vyslovit své - Pán Bůh zaplať.
A konečně tím, co je pokaždé naprosto originální, je sobotní dopolední přednáška. Tentokrát na pozvání Pavla Poláčka statečně kývla drobná mladá osůbka s poměrně velkým titulem a ještě větším otevřeným srdcem pro druhé - Kateřina Brichcínová. A šokovala. Nejen osobitým radostným podáním při vysvětlování opravdu těžko vysvětlitelného, protože jak může obyčejný člověk pochopit tajemství Boží trojice, snad jen nahlédnout že? Téma přednášky totiž znělo: Na počátku byl dar sebe. Co bylo důležité, že jsme se všichni cítili obdarováni i jí, jako člověkem nešetřícím dary, kterých se mu dostalo. Přejeme jí, ať se jí jich stále dostává hojnou měrou a to nejen proto, abychom si při nějaké další příležitosti zase směli trošku líznout poznání...
 Zkrátka, bylo to celé i tentokrát moc příjemné. Vyzbrojeni posvěcenými společně vyráběnými věnci a konkrétními úkoly pro prožívání jednotlivých adventních týdnů jsme se sice rozjeli domů, ale všichni doufáme, že nám to krásné nastartování adventní doby pomůže prožít advent pěkně. Společně. Pokud možno tak, abychom už teď při vyhlížení příchodu Pána směli zažívat krásné společenství s ním.

Dagmar K.


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010