Hlavní menu:

03.11.2011, autor: A. Pikhartová, K. Mezerová, kategorie: Ohlasy akcí

"Mezi námi děvčaty" - jaké to tam vlastně bylo?

„Mezi námi děvčaty“

Když jsme v neděli večer uložili naše dva chlapečky a já si sedla k mému muži na klín, začla ho hladit po tváři a navrhla mu, že mu umyji vlasy šamponem s éterickým olejem, musel se i on pochvalně vyjádřit k setkání „Mezi námi děvčaty“ s Jiřinou Prekopovou. Koneckonců přinesla jsem domů dva vzkazy: Nejdříve mému manželovi - že on je a vždy by měl být na prvním místě, a pak našemu staršímu synovi – že on je a vždy bude první v řadě sourozenců. Oba, manžel trochu skrytě a syn naprosto viditelně, se usmáli a radostí si poskočili.

Setkání s paní Jiřinou Prekopovou v poměrně úzkém kolektivu na půdě církevní mateřské školky u sv. Josefa bylo pro mne prvním osobním setkáním s touto známou psycholožkou. Její teorii jsem znala, ale vidět ji jak se tak říká „na živo“ byl opravdu zážitek. Pro mne ještě umocněný tím, že neměla zábrany mluvit o Bohu a Duchu svatém. V mých očích se tím odlišila od ryze vědeckého světa a její učení nabylo skutečnou moudrost Velké matky. A to vše stále ve vší skromnosti a osobním přístupu, s vtipem a elegancí jí vlastní.

Na programu bylo povídání o naší zvířecí a lidské podstatě, o Adamovi a Evě a prvotním hříchu, o ženské dovednosti přizpůsobit se novým situacím a síle ladně řídit domácnost. A muže. Navíc na našich ženských bedrech nyní prý leží úkol vymanit přetechnizovanou dobu z krize a nastolit zas řád lásky, silných a trvalých vztahů. O něco živelněji pak na mne paní Jiřina Prekopová působila v otevřené diskusi, kdy například pomocí minipsychodramatu sestavovala systém rodiny dle konkrétního dotazu, avšak s obecně platnými principy.

Věřím a CHCI věřit, že toto setkání vneslo a ještě vnese lásku do naší domácnosti. Děkuji za to paní Jiřině Prekopové samotné a organizátorům sestře Vlastě Čaplové a Alence a Pavlovi Poláčkovým. Nakonec pak Bohu, že vedl mé kroky a mohla jsem ochutnat „Školu lásky v rodině“ (http://www.prekopova-nadacnifond.cz/dokumenty/skola-lasky-v-rodine-skripta.pdf).

 

Pro diecézní centrum pro rodinu  v Českých Budějovicích sepsala Alena Pikhartová

 

Dne 13.11. proběhla přednáška PhDr. Jiřiny Prekopové, která tak odstartovala plánovaný cyklus přednášek s názvem Mezi námi děvčaty, organizovaný Diecézním centrem pro rodinu. Přednáška se konala v celkem úzkém kruhu posluchačů a v milém prostředí Církevní mateřské školy „U s. Josefa“.

Paní doktorka Prekopová hovořila v úvodu o tom, proč považuje dnešní společnost za „autistickou“ . Stejně jako lidé postižení autismem nejsou schopni sociální interakce, tak i nám,  moderním lidem, se komunikační dovednosti vytrácejí tím, že trávíme čím dál více času s technikou. Každý člen rodiny zahleděný ve svém pokoji do své televize, počítače nebo mobilního telefonu. Chybí nám rozhovor z očí do očí, tělesný kontakt. Paní doktorka zastává názor, že příčinou vzniku autismu je deficit kontaktu s matkou v novorozeneckém a kojeneckém věku. Také na autistické jedince uplatňuje svoji terapii pevným objetím. A v pevném objetí se taktéž skrývá lék pro běžné problémy nás, „zdravých“ lidí. Takto se můžeme smířit s těmi, kdo ublížili nám, nebo my jim.

Velká část přednášky byla věnována rolím v rodině. Na prvním místě v rodině by vždy měli stát manželé, muž a žena. Teprve pak děti, jež by neměly vytlačit jednoho z partnerů z jeho místa. Zkrátka každému má být podrženo jeho místo v rodině. Prvorozenému, zemřelému dítěti nebo i tomu, kdo si sám sáhl na život. Neměli bychom předstírat,že strýček, který se upil k smrti, nikdy neexistoval. Ježíš přece také ztracenou ovci nezatratí, ale hledá ji.

Jestliže na začátku přednášky na výzvu klást otázky zúčastnění reagovali jen váhavě, v momentu, kdy byla jedna autorka dotazu paní doktorkou vyzvána, aby konstelaci rolí ve své rodině názorně předvedla pomocí „figurantů“, bylo už jasné, že všechny dotazy nebude možné do konce přednášky zodpovědět. Týkaly se např. rivality mezi sourozenci, specifik prvorozených dětí, preference jednoho z dětí rodičem…

V závěru přednášky paní doktorka Prekopová vyslovila názor, nad kterým by se snad měli zamyslet všichni kněží připravující snoubence na přijetí svátosti manželství, a to ten, že ke smíření s rodiči by mělo u každého dojít ještě před svatbou, aby do nového vztahu a do vznikající nové rodiny nezatahoval staré problémy a nevyléčená zranění. „Být dospělým“ je totiž nesmírně důležité. Svatý Pavel v 1.listu Korintským řílá :“ Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ Není náhodou, že tato myšlenka zaznívá ve 13. kapitole, v těsné blízkosti známých Pavlových slov o lásce. Jen skutečně dospělý člověk totiž dokáže bezpodmínečně milovat. Slovy Bůh je láska paní doktorka přednášku zahájila a lásky se také týkala její myšlenka, která se mi asi z celé přednášky líbila nejvíc: Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Bohu se nemůžeme podobat ve vševědoucnosti, dokonalosti… Ale láska je to, v čem se mu podobat dokážeme…

K. Mezerová


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010