Hlavní menu:

27.07.2020, kategorie: Ohlasy akcí

Lotr po pravici, lotr po levici a jiné zážitky z Dobré vody u Hartmanic

Na konci týdenní duchovní obnovy pro rodiny, kterou letos uspořádalo Centrum pro rodinu českobudějovické diecéze v domě svatého Vintíře v Dobré vodě u Hartmanic, jsem neprozřetelně slíbil, že se podělím o své zážitky s ostatními formou článku. Doba k jeho napsání uběhla jako voda a email z Centra dává tušit, že mě, jako obvykle, opět začínají tlačit termíny. Více než jasný doklad, že dovolená, letos s duchovním rozměrem, opravdu skončila. Ale popořádku. 

Pro mě ani manželku Martu to nebyla první duchovní obnova, poprvé jsme však jeli spolu, poprvé jako manželé, poprvé jako nastávající rodiče, poprvé do domu svatého Vintíře a poprvé s budějovickým Centrem pro rodinu. Původně jsme měli sice namířeno na manželáky na Velehrad, ale jejich zrušení kvůli koronaviru nás přinutilo změnit plány.

V Dobré vodě se sešly rodiny z různých koutů Čech, s rozmanitým prožíváním víry i každodenních starostí a radostí, lidé, které jsme s Martou teprve postupně poznávali. Možná právě pro tu různost a počáteční neznámost jsem měl ale nakonec možnost pocítit, že jako věřící tvoříme společenství. A to byl asi také jeden z mých nejsilnějších dojmů. A také setkání s knězem Petrem Hruškou, který nás při duchovní obnově doprovázel a svým přístupem dával naději, že katolická církev nemusí být až tak zkostnatělá či plná předsudků, jak se někdy může zdát. Za zmínku stojí také skleněný retábl v kostele sv. Vintíře. Nejenom proto, že je opravdu celý skleněný (stejně tak jako vlastní oltář nebo křížová cesta). Marně si lámu hlavu, jestli jsem někdy předtím viděl v kostele obraz ukřižovaného Krista včetně lotrů ukřižovaných po jeho pravici a levici. Nejsem si jistý. Zato mě napadá, nakolik může skutečnost, že jsme z pohledu na Ukřižovaného ony lotry vytěsnili, vypovídat o tom, že při zahledění na Boha snadno přehlédneme, že podstatou celého evangelia je především láska k lidem kolem nás.

Kromě duchovní obnovy byly na programu také výlety do okolní přírody, plavecký bazén v Sušici nebo promítání filmu Corpus Christi. A také spousta legrace. Přiznávám, že kromě duchovního „nakopnutí“ jsem si přijel na Šumavu i trochu odpočinout. To se mi nakonec příliš nepodařilo, ale to nevadí. Znáte ten pocit, kdy se chystáte na cestu zpátky domů a již víte, že se vám bude stýskat?

Filip


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010