Hlavní menu:

11.11.2012, kategorie: Ohlasy akcí

Jak se naplnilo „Prázdné hnízdo?“

Jak se naplnilo „Prázdné hnízdo?“

Prázdné hnízdo? Dovedu si to představit? Po třiceti sedmi letech každodenního starání, péče, radosti i rozčilování? Ještě máme dva středoškoláky doma, jsou to dvě nejmladší z našich šesti dětí. Už známe radostný pocit z úspěšného ukončení studia dětí, vystrojili jsme tři svatby a naučili se propustit starší děti do jejich vlastního života. Okusili jsme ono: „Ty to nemůžeš pochopit, jsi ze staré školy!“  Ale zůstat úplně sami?Uvítala jsem pozvání manželů Poláčkových z Diecézního centra pro rodinu v Českých Budějovicích na víkend pro starší manžele „Prázdné hnízdo“. Těšila jsem se na sdílení zkušeností dalších účastníků i rady pořadatelů- manželů s psychologickým, teologickým vzděláním a s dlouholetou jáhenskou, učitelskou a pastorační praxí.Dnes jsme se z tohoto setkání vrátili. Ráda se dělím o své dojmy.To zastavení, přednášky i vzájemné sdílení s ostatními účastníky a pořadateli stály za to. Uvědomila jsem si několik důležitých věcí:

Můj manžel je pro mne nejdůležitější člověk na světě. Je velký dar, že můžeme být spolu. Přes mnohá vzájemná zranění a nedorozumění dokážeme být v těžkých chvílích přes svou odlišnost jednotní. Oba ještě chodíme do zaměstnání, býváme hodně unavení, ale oba jsme měli zájem na setkání jet, něco pro náš vztah udělat stejně jako ostatní manželské páry – někteří naši dlouholetí přátelé, jiní, věříme, že přátelé noví. Prožili jsme se všemi pěkné společenství, zjistili jsme, že máme v manželství podobné problémy. Rozloučili jsme se povzbuzeni k další snaze žít plně a lépe svůj vztah, aby, až z našeho hnízda opravdu vyletí všechny děti, v něm zůstalo útulno a hezky pro nás i pro návštěvy dětí, vnoučat i přátel. Nejsme na to sami, budeme prosit o Boží požehnání a vedení.

 

Blanka

 

Prázdné hnízdoDěti se rozlétnou do světa a muž a žena na sebe sotva narazí v prázdném bytě. Věc společného zájmu, děti, u kterých se pravidelně potkávali, mizí v minulosti.  Přichází čas zabořit se do svých dlouho odkládaných koníčků nebo je to výzva k novému vzájemnému naplnění?
Diecézní centrum pro rodinu v Českých Budějovicích uspořádalo ve Volfířově ve zrekonstruovaném objektu fary víkend pro několik párů rodičů, během kterého měla ženská i naše mužská polovina partnerů možnost vyjevit své plány. Obě poloviny se také zabývaly i tužbami svých protějšků. A lišily se.
Plány do budoucnosti byly předestřeny. Co se stane s jejich rozdíly, podaří se nám obrousit je tak, aby do sebe nakonec zapadly, nebo se ještě vyhrotí.   V závěru manželského víkendu jsme dostali „domácí úkol“.  Najít spolu řešení rozdílů. K usnadnění hledání jsme také dostali sadu zajímavých kontaktních tělesných cviků pro manželský pár. Kdo spolu cvičí, dokáže i další.

Ačkoli jsem po týdnu stráveném v zaměstnání odjel na tento víkend vymačkaný jako citron a vlastně bez velkých očekávání, vracím se s nadějí a zvědavý na vše nové se svou ženou. Nic totiž nekončí. Jen jdeme do další etapy a to nějakým pěkným cvičením.

Petr

 


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010