Hlavní menu:

14.12.2015, kategorie: Ohlasy akcí

Jak rodiny začaly nový církevní rok?

Jak rodiny začaly nový církevní rok?

Adventní duchovní obnova rodin

Tatííí, kdy už pojedeme do Nových Hradů? - slyšel jsem každý den již od pondělí, kdy se naše děti dozvěděly, že se chystáme na adventní duchovní obnovu rodin do kláštera Božího milosrdenství v Nových Hradech. Na tento začátek adventu, který pořádají manželé Poláčkovi z Diecézního centra pro rodinu, jezdíme již několik let, a jak již bylo řečeno, všichni se na něj těšíme. Je to úžasná příležitost, jak se na začátku adventní doby zklidnit a zastavit.

Tématem víkendového setkání byla rodina a její úloha v církvi. Po páteční večeři jsme začali debatou na téma, co pro nás znamená církev, co si pod církví představujeme a jak chápeme úlohu rodiny v ní.
Co mě osobně nejvíce zaujalo z mnoha myšlenek, byla věta, že nejmenší církev je vlastně rodina sama. Po večerní modlitbě v klášterní kapli jsme šli spát, jelikož sobotní program byl velmi pestrý. Ráno jsme předali děti na hlídání sestřičkám, jelikož dopoledne nám začal hlavní program, kdy k nám přijel otec biskup Vlastimil Kročil, který si pro nás připravil přednášku na téma církev a rodiny. Setkání se neslo ve velmi otevřené atmosféře, Otec biskup k nám byl upřímný, svěřil se nám se svou vizí vedení církve v příštích letech, zabrousili jsme i na téma uprchlíků a islámu a také proměny evropské společnosti a našemu křesťanskému postoji k těmto změnám.
Především však otec biskup Vlastimil zdůrazňoval pevnost našich křesťanských postojů, abychom si je dovedli obhájit před dnešním světem. Vyzdvihl rovněž zásadní roli rodiny pro církev a také čím dál větší úlohu laiků v církvi a význam nových hnutí v církvi a malých společenství v rámci farností, které se po vzoru prvních křesťanů budou vzájemně více scházet, podporovat v modlitbě i těžkostech života.  Měli jsme také možnost sdělit naše připomínky, co bychom my jako rodiny očekávali jako podporu od biskupství. Musím říci, že otec biskup na mě zapůsobil dojmem člověka na svém místě, který si je vědom potřeb svých oveček, a domnívám se, že mluvím za všechny, že to pro nás byla úžasná zkušenost strávit tváří v tvář se svým biskupem. Myslím, že otec biskup Vlastimil to viděl stejně, jelikož návštěvu protáhl takřka o hodinu.  Po obědě a krátkém odpočinku následoval odpolední program pro celou rodinu v zámeckém parku, kde jsme společně s dětmi plnili různé úkoly. Asi nejzajímavější byl ten, kdy děti vedli po vyznačené trase rodiče se zavázanýma očima. Někteří skončili takříkajíc mimo hru, jelikož se děti nechaly strhnout a rodiče prostě odvedly, hlavně hodně daleko:-)) Časté byly také výkřiky: pozor strom, bohužel od dětí zazněly až ve chvíli, kdy to dotyčný rodič bolestivě zjistil svým čelem nebo jinou částí těla. Nakonec se ale všichni dostali ke stromu, kde byl zavázaný pytlík a v něm předměty běžné potřeby, které měli rodiče poznat přes pytlík po hmatu. Přiznám se, že se mi sice podařilo pytlík poslepu i rozvázat, ale věc jsem nepoznal žádnou. Byli ale tací, co přes látku poznali krabičku s krémem Nivea nebo dokonce špulku nitě, ačkoliv jsem si takřka stoprocentně jist, že tyto věci v životě neměli v ruce.
Odměnou za splněné úkoly byly ozdoby na adventní věnec. Po splnění všech úkolů a důkladném rozehřátí, venku již totiž konečně začala zima, jsme se všichni pustili do výroby adventních věnců, které jsme ozdobili získanými ozdobami – domečkem, koulí se zrcadly, hvězdou a skleněným betlémem, které nám mají symbolizovat jednotlivé neděle. Děti pomáhaly, seč jim síly stačily, a musím říci, že tolik krásných adventních věnců jsem ještě neviděl.  Po večeři byla možnost svátosti smíření a tiché adorace v klášterní kapli. Večer jsme potom zhodnotili setkání s otcem biskupem a na závěr následovalo večer společné agapé, kde jsme probrali i jiné věci, jako např. kdo jak dělá svíčkovou, jak se vyrovnat se zlobením dětí, maminky apod.
V neděli ráno jsme si potom vyrobené věnce nechali posvětit při mši svaté.
Na závěr víkendového programu si starší děti připravily divadlo na téma:  Jak mladí vidí církev v minulosti, současnosti a budoucnosti. Když jsme shlédli jejich úžasné představení, uvědomili jsme si, že se o budoucnost křesťanů nemusíme bát. Nejvíce mě dostala scéna, kdy při budoucím příchodu Ježíše na zem, si mladí okamžitě dělali selfie s Ježíšem, z čehož je vidět, že jsou na toto setkání dobře připraveni:-))

Závěrem chci říci, že právě toto adventní setkání rodin se neslo v krásném duchu církevního společenství prvních křesťanů, o kterém mluvil i otec biskup Vlastimil. Ač jsme byli rodiny ze všech koutů diecéze, společně jsme vytvořili takové malé společenství prodchnuté opravdovostí, vírou, kdy jsme měli skutečně čas zastavit se s Pánem i čas pro sebe navzájem, a proto se již se těšíme na příště, až se mě děti zase zeptají, kdy už pojedeme do Nových Hradů?
Pavel  Janoušek

 

O tomto víkendu jsme vyrazili s manželi Poláčkovými z Diecézního centra pro rodinu na duchovní obnovu. Po materiální stránce bylo vše super, ubytování v novohradském klášteře, útulný pokojíček, výborná jídla po celý víkend, zajištěná skvělá animátorka Adélka pečující celý víkend o starší děti.
Po duchovní stránce bylo vše také skvělé, nepřetržitě otevřená kaple, možnost požádat o sv. zpověď kteréhokoli z místních kněží.
V pátek večer bylo posezení všech přítomných, kde jsme se navzájem představili a upřesnili si víkendový program. V sobotu po mši svaté, nás dle plánu poctil svojí návštěvou otec biskup Vlastimil Kročil. Během své přednášky a průběžného odpovídání na dotazy nám pan biskup objasnil své vize o směru, kterým se bude ubírat naše katolická církev, kde zdůraznil roli rodiny a důležitost laiků v církvi. Při této přednášce jsem si uvědomil to, že víra je opravdu jediné, co nám nikdo nevezme a co nám dává smysl. V souvislosti s laiky v církvi mě napadá přirovnání, že naše katolická církev je stále moderní, stále „in“, protože čím více laiků, tím lépe, stejně jako na Facebooku (souvislost s tzv. „lajkováním“ oblíbených událostí, fotografií apod. na sociálních sítích). Jen Facebook s tím přišel o 2000 let později. Otec biskup Vlastimil nás přesvědčil o tom, že je člověk na správném místě, modleme se za něj, aby nám dlouho vydržel.
Po obědě a krátké siestě jsme vyrazili do přírody, kde jsme plnili úkoly, při nichž si každý z rodiny uvědomil, že má ve své rodině nezastupitelné místo. Po návratu jsme si společně vyrobili do každé rodiny adventní věnec. Dále jsme pokračovali možností tiché adorace v kapli. V sobotu večer a v neděli po mši svaté jsme měli prostor pro sdílení zkušeností z rodiny, rozhovory na vážná i odlehčená témata.
V závěru bych chtěl poděkovat manželům Poláčkovým za organizaci duchovní obnovy, rodinám za aktivní účast na programu, Adélce za program pro naše dospívající, řeholníkům a řeholnicím z kláštera za poskytnutí skvělého zázemí, otci biskupovi za čas, který nám věnoval, a také děkuji své rodině za lásku a toleranci.
Vám všem, kteří váháte se podobné obnovy zúčastnit, bych rád dodal odvahu se příště přihlásit, nebudete litovat.
Pavel Holec


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010