Hlavní menu:

19.08.2008, autor: kateřina Mezerová, Marta Mrvíková, kategorie: Ohlasy akcí

Duchovně relaxační pobyt ve Štěkni

Léto ve Štěkni a Jak se obnovuje manželství
velcí i malí na prohlídce kláštera s jednou ze sestřiček

Léto ve Štěkni

Pro letošní léto si naše čtyřčlenná rodina (děti ve věku tří let a osmi měsíců) vybrala jako dovolenou duchovně- relaxační pobyt na zámku Štěkeň, organizovaný Diecézním centrem pro rodinu v Českých Budějovicích, konkrétně manželi Alenou a Pavlem Poláčkovými. S uznáním pro organizátory musím napsat, že jsme tam zduchovněli i zrelaxovali… Pro děti byl připraven program a několik „hlídacích tet“, které s nimi cvičily, malovaly trička, chodily na vycházky, zkrátka se jim věnovaly, jak mohly, aby se rodiče mohli účastnit programu pro dospělé. Zaměstnat a zabavit skupinu dětí ve věkovém rozmezí dvou až dvanáct let nebylo vůbec jednoduché, přesto se to tetám většinou dařilo. Dopoledne pro dospělé pak mělo většinou schéma : povídání o tom, co na nás v uplynulém dni nejvíce zapůsobilo, přednáška, zadání podnětů/otázek k přemýšlení pro manželské páry jednotlivě… Ještě před obědem nebo večer po uspání dětí probíhala debata, kde každý přispěl svými poznatky, zkušenostmi, názory, odpověďmi… Byla to dobrá příležitost poznat sebe sama i názory jiných, třeba „zkušenějších“ párů. Na mě osobně velice zapůsobil den věnovaný tématu odpuštění a udělování svátosti smíření, který byl zakončen společnou večerní (tedy spíše noční) mší, při níž mohl každý odevzdat na oltář dopis určený ke skutečnému či jen pomyslnému odeslání osobě, jíž opravdu ze srdce odpustil… Téma dne následujícího byla modlitba, ať už osobní, či společná v manželství a rodině. Tady se shodly páry krátce i déle sezdané, že mají co vylepšovat a na čem pracovat… Velice silným zážitkem pak byla obnova manželského slibu při mši (opět o desáté). Každý pár si zapálil od paškálu vlastnoručně vyzdobenou svíci, která se asi stala pro každého z nás hezkou připomínkou tohoto večera a snad i pobídkou k dodržení závazků, které si dal. Skutečným vyvrcholením celého pobytu byla páteční mše pro dospělé i děti, sloužená v zámeckém parku. Tak radostnou a spontánní mši, jež byla navíc oživena přesunem do kaple za zpěvu s kytarou, protože nás překvapil déšť, jsem ještě nezažila! Po ní jsme se všichni sešli na společné hostině ve slavnostním sále a dostali tak šanci se více sblížit a neformálně si popovídat. Strávili jsme tedy dovolenou jen slabou hodinu cesty od místa našeho bydliště. Nevykoupali jsme se v moři ani neurazili desítky kilometrů v horách. Ale podařilo se nám urazit kousek cesty duchovní, za což děkujeme organizátorům a Pánu Bohu. Katka Mezerová

Jak se obnovuje manželství

Vezmi trochu věrnosti, dvě trochy úcty a tři trochy lásky, míchej je několik let dohromady, občas trochu přislaď, octem šetři a málo pepři, přidej hodně trpělivosti a ve víře a naději sleduj, jak se to povede. Zaručený recept na výborné manželství neexistuje, ale stále je třeba o něj usilovat a pečovat a předcházet tak větším problémům. S tímto záměrem jsme letos v červenci využili jedné z mnoha nabídek, které lze v naší přesycené společnosti od různých institucí najít, a vsadili jsme na „dobrou kartu“ českobudějovického Diecézního centra pro rodinu. Trochu jsme byli zvědaví, jak se po roce svého působení pod naším biskupstvím zaběhlo, neboť jsme dosud sledovali jejich průběžně inzerované akce aspoň zpovzdálí. Trochu jsme chtěli poznat nové přátele, pro které jsou křesťanská víra a rodina důležitými životními hodnotami. A trochu jsme cítili, že u nás uzrál čas uzavřít „NOVOU SMLOUVU V NAŠEM MANŽELSTVÍ“, jak byl celý duchovně – relaxační týden tematizován. Mohli jsme ho prožít i s našimi dětmi a šesti dalšími rodinami ve štěkeňském zámku (u Strakonic), obklopeném rozlehlým parkem a prosyceném modlitbami řeholních sester CJ, kterým dlouhé roky patří (i když jej na čas zabavil stát pro DD). Naším cílem však nebylo poznávání okolí či historie, ale sebe sama, jakási revize vlastních vztahů: k Bohu, k sobě, k partnerovi… Každý den měl své jednoduché téma (moje víra, smíření, komunikace, modlitba), které nám předložili pořádající manželé Pavel a Alena nebo doprovázející P. Michal z Vimperka, a to v čase dopoledním, kdy naše děti – velmi různého věku – byly zaměstnány mladými dobrovolnicemi. Po obědě, o který jsme se jako o veškerou rodinnou stravu my matky s povděkem nemusely starat, bylo dost volného času a prostoru pro rodinu, vzájemné kontakty s ostatními i jakési vnitřní dozrání dopoledního tématu, které pak mohlo vyvrcholit večerním společným setkáním, ať už v přednáškovém sále nebo v kapli při eucharistii. Nebyli jsme natolik velké společenství, abychom se vzájemně nemohli vnímat individuálně a otevřeně se svěřovat, takže nám bylo při vší rozdílnosti spolu docela dobře, jako i našim dětem s jejich chůvami. Každý prožil to, co prožít potřeboval, proto nebudu popisovat podrobnější fakta jako obsah přečtené knihy, který není tak důležitý jako samotný děj. Dostali jsme velkou šanci k obnově svých vztahů a velké povzbuzení vytrvat v dobré komunikaci s Bohem, s partnerem, s lidmi všeho druhu. DOPORUČUJEME PRO PŘÍŠTĚ! (MaM)
20.08.2008 12:02:31

Štěkeň 2008

Štěkeň 2008

A nejlepší jsou obrázky....Děti vám to řeknou aneb Život na zámku očima dítěte...

 

© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010