Hlavní menu:

03.12.2010, autor: P. Václav Vacek, kategorie: Tématické texty

Dopis k adventnímu času, Janu Baptistovi...

pro účastníky víkendu Biblická zvěst adventu a nejen pro ně
Dopis k adventnímu času, Janu Baptistovi...

Milí přátelé,

zdravím Vás ze zasněženého Letohradu.

Rád vzpomínám na setkání s Vámi. Jste nadějí naší společnosti.

Víte, co a Kdo nás může uchránit před naivitou, hloupostí, lhostejností a zbabělostí světa.

Posílám poznámky z obnovy.

Textu je mnoho – k vybrání.

Pro začátečníky by to bylo na celé exercicie.

Mějte se hezky. Václav Vacek

 

Adventní obnova v Nových Hradech

listopad  2010

 

Měli jsme si přečíst dopředu následující texty:

Mal 3,1-5

Lk 1:3-80  (Otázky: Jak to, že za stejné otázky je Zachariáš pokárán, kdežto Marie je pochválena?)

Mt 3. kap.   (Otázky: Co je boží království? A co je nebeské království? Je mezi nimi nějaký rozdíl?)

Mt 11:1-19

J 1:1-38  (Otázky: Jak to, že Jan nevěděl, kdo je Mesiášem?)

 

Matouš 3:1-17

1  Za těch dnů vystoupil Jan Baptista (Ponořovatel) a kázal v Judské poušti:

2  "Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské."

3  To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´

4  Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.

5  Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,

6  vyznávali své hříchy a dávali se od něho ponořit v řece Jordánu.

7  Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k ponoření, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?

8  Neste tedy ovoce, které ukazuje, že se obracíte.

9  Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

10  Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

11  Já vás ponořuje do vody k obrácení; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude ponořovat do  Ducha svatého a do ohně.

12  Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

13  Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho ponořit.

14  Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být ponořen od tebe, a ty jdeš ke mně?"

15  Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.

16  Když byl Ježíš ponořen, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

17  A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."

 

Jan Předchůdce Páně /1   připravoval lidi – učil je znovu přemýšlet a připravovat na setkání s Mesiášem.

Židé po staletí chodili do „Mojžíšovy školy“, ale mnoho si pokroutili podle svých představ

a podle svého vkusu. Zamotali se v tom a nakonec šli na opačnou stranu, než měli, šli od Boha.

Proto Jan říká: „Obraťte se“.

 

Ježíš navázal na Jana a znovu důrazně potvrdil důležitost „obracení se“– jako trvalého procesu.

Janova příprava je důležitá pro každého, kdo chce Ježíšovi porozumět.

Máme výhodu, že si můžeme své názory porovnávat s Ježíšovými názory. /2

Ježíš přišel zreformovat - znovu zformovat - zbožné židy. Velká většina jej nepřijala, neobrátili se.

Až po Ježíšově smrti učedníci přijali Ježíšovy názory (nedokonale).

 

Jan Předchůdce Páně i sám Ježíš mluvili stejně: „Obraťte se, přiblížilo se k vám království boží“. /3

 

Jan ale nejprve vyzývá: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“

Co znamená „vyrovnejte Pánu stezky“? /4

 

Toužím-li po božím království, zaujal-li mě Ježíšův život, jeho životní styl, chci-li být jeho učedníkem, musím splňovat základní podmínky. Je potřeba být hledajícím člověkem, ochotným se ptát, co Ježíš říká a zamýšlet se nad jeho slovy.

 

Na příkladech Ježíšových součastníků si můžeme všimnout, co jim bránilo porozumět Ježíši.

 

Vzpomeňme na známý příklad o ochotě a neochotě – o uzdravení slepého od narození (J 9,1-41).

Slepec byl znevýhodněn a rozpoznal, byl ochoten hledat, prohlédl.

Farizeové (zbožní a vzdělaní lidé) byli zaujatí proti Ježíšovi a namítají mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: ´Vidíme´. A tak zůstáváte v hříchu."

Měli v sobě veliký blok - nehledali, mysleli si, že všechno znají lépe než tesař z Nazareta.

 

Potřebujeme si promyslet Ježíšovu větu: „Říkáte, ´vidíme´, a proto váš hřích trvá“.

 

Existuje něco, co je ještě závažnější věcí než hřích, něco, co rozhoduje o tom, zda se k nám dostane pravda, poznání, osvobození.

Nejdříve je třeba vědět, že jsem vůči Bohu slepý. S tím se dá žít. Ale slepec nemůže řídit kolo, natož autobus. Ježíšovi „odpůrci“ sebejistě prohlašovali, že mají řidičák na autobus. Vezli ale lidi na opačnou stranu, vzdalovali se od Boha.

Přiznám-li si, že jsem slepý, stojím-li o pomoc, pak mohu být uzdraven, mohu „prohlédnout“.

Slepý, nezorientovaný tápe, neví, kde je.

Neví přesně, kam jde.

Bude stále upadat (do svých  chyb).

Dokud „neprohlédne“, dokud nebude vidět, nebude schopen se vyhnout pádům.

První zábrana, abych se setkal s Bohem, aby se ke mně mohl dostat je tedy moje falešní tvrzení „já vím, jak to je, já to dělám dobře“ (nepomůže nám, že jsme to mysleli dobře a upřímně /5)

Druhou překážkou je „hřích proti Duchu svatému“.

„Každý hřích bude odpuštěn, jenom hřích proti Duchu svatému odpuštěn nebude. Kdo by se rouhal proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, tomu odpuštěno nebude.“ (srov. Mt 12,31-33)

Evangelista vysvětluje: Zbožní řekli o Ježíšovi: "Má nečistého ducha."  (Mk 3,30)

Nasadili Ježíšovi psí hlavu, jen aby nemuseli uznat, že se mýlí. Záměrně osočili Ježíše ze zlého. Nejen že nehledali pravdu (nechtěli uznat, že Ježíš přichází od Boha, že koná zázraky z moci Boží), ale navíc zákeřně, nespravedlivě, svévolně, nenávistně, křivě a vědomě Ježíše pomlouvali, jaký je lotr a nakonec jej nařkli, že je spolčen s ďáblem, že je posedlý. To je strašný postoj.

Odpustit hříchy ze slabosti není těžké, ale pro tuto nenávistnou zatvrzelost se Bůh nemůže k člověku přiblížit.

 

To znamená, ještě dříve, než  se nechám uzdravit ze slepoty je pro mě důležitá moje vnitřní poctivost, pravdivost.

To je první a základní podmínkou.

Znamená to, uznat chybu, kterou jsem udělal, nevymlouvat se, nenalhávat si: „Já jsem to myslel (já to myslím) dobře“, nestavět se proti Duchu božímu.

Natož svádět svou chybu na druhého, nebo dokonce nespravedlivě druhého nařknout, podsunout mu dokonce zlý úmysl. Obvinění druhého, že je spolčen s ďáblem, je vrcholem. To vše odporováním Duchu božímu.

 

Prvořadá věc je tedy uznat chybu, být pravdivý. Prvním nevysloveným přikázáním je: „Nebudeš obelhávat sebe, ani Boha svého“.

Na druhém místě je Ježíšovo varování před překážkou, kterou se rádi zabarikádováváme. Tou bývá jistota, že „už vím, jak to je“, pocit, že můj strop poznání je i stropem konečným: „Říkáte, ´vidíme´, a proto váš hřích trvá“.

Je třeba se naučit přijímat Ježíšovy názory, jeho zbožnost, dodržovat jeho slovo a nemyslet si, že něco známe lépe než Ježíš.  (Takový postoj je často neuvědomělý, tím zákeřnější. Nejen velekněz byl skálopevně přesvědčen, jak slouží Boží věci. Proto je třeba si své názory stále porovnávat s Božím názory.)

Odstraněním těchto překážek umožníme Bohu, aby se s námi vůbec mohl setkat.

Proto je nejprve třeba, abych si ujasnil, zda vůbec stojím o pomoc Boží, zda se Boha ptám, zda jej prosím, aby dohlédl na můj život, abych se nemusel zbytečně trápit a opakovat chyby.

Porozumění vyžaduje závažný proces hledání. /6

Adventní čas je novou příležitostí k zamyšlení, abych si připustil pod kůži, že to moje křesťanství nemusí být tak dobré, jak se domnívám.

Pak Ježíš člověku pomůže. Nejdříve se objeví nejasnosti, pochybnosti a podle toho, jak je člověk spoután svým dřívějším názorem, mohou se dokonce objevit i velké a těžké krize.  My totiž často velmi lpíme na tom, co „známe“, co máme.

Na Judejcích si můžeme všimnout, jak dopadli. Měli svůj určitý názor na Hospodina, na Mesiáše, který si vytvořili špatným čtením Bible, a když přišel tesař z Nazareta, jeho kázání se jim nelíbilo. Už před tím se jim nelíbilo kázání Eliáše, Elizea  (nikdo se nepřišel nechat uzdravit) a ostatních proroků. Před Janem Předchůdcem Páně náboženští představení šikovně vykličkovali. Ježíše chtěli v Nazaretě shodit ze skály.

Mysleli si: „My jsme lepší generace než ty předešlé“. Mysleli si to upřímně – v tom je to přesvědčení nebezpečné!!

Kteří mladí lidé nejsou přesvědčeni, že oni přece budou mít lepší manželství než jejich rodiče? Správně touží po lepším manželství, správně vidí nedokonalé výsledky rodičů, ale chybně přeceňují sami sebe, myslí si, že jim stačí dobrá vůle a „my se máme rádi“.

Ježíšovi současníci si také mysleli, že si s Hospodinem rozumí a byli přesvědčeni „že se s ním „mají rádi“.

Často, stejně jako zamilovaní, nezrale říkáme: „Já v tebe, Bože, věřím, doufám, já tě nade všechny miluji“. A myslíme to dobře a upřímně.

Může to být velice nezdravé a naivní. (Když Petr přísahal Ježíšovi lásku na život a na smrt: „Půjdu s tebou do kriminálu a dám za tebe hlavu na špalek“, Ježíš mu řekl, mluvíš jak sedmnáctiletý kluk v máji. Hůř: „Mluvíš jak satan…“.)

Naše umění rozmluvy a porozumění s Bohem začíná z učení se rozmlouvat s člověkem.

Abychom byli schopni mezi sebou vést slušnou debatu, je třeba:

Mít úctu k druhému.

Připustit, že nemusím všechno vědět nejlépe, že se mohu mýlit. (Stojíme-li proti sobě, pak každý máme: „napravo, nalevo, přede mnou, za mnou“ jinde než druhý.

Dům před sebou vidím nanejvýš ze dvou stran. Dokud neobejdu dům dokola a nevstoupím dovnitř, mohu pouze říkat: „Vidím tolik oken a tolik dveří“.)

Hledat fakta.

Umění rozpravy s druhým je pro mě přípravou k setkávání s Bohem.

Dříve, než získám přesvědčení o pravosti Bible, se tedy musím naučit dobře číst, dobře se zamýšlet, chápat. Dokud neumím správně myslet, tak ať vezmu do ruky jakoukoliv knihu, tak budu automaticky dělat výběr, budu si dokonce myslet, že tu knihu znám a přitom ji znát nebudu. Protože jsem ji četl „povýšeně“ – z hlediska toho, co „znám“.

Bibli nelze číst jako noviny (v nich si články mohu vybírat).

 

Janovo kázání nás upozorňuje: nepřehlédnout důležitý předpoklad k setkání s Ježíšem.

Že Janovo kázání není jen tak ledajaké, víme z Ježíšova hodnocení o Janovi. (Srov. Mt 11:1-11)

Nevyhněme se Janově ponoření do podmínek nutných k pochopení Ježíše.

Přijměme od něj klíč k  pochopení Bible, ale i k pochopení dobré modlitby i k odolnosti vůči hříchu.

 

----------------------------

Poznámky:

/1 Jan nekřtil, ale ponořoval. Není Křtitel, ale Ponořovatel (Baptista), nejme na to zvyklí, můžeme říkat, Jan Předchůdce Páně.

Křtít znamená, dělat z lidí kristovce, křesťany. Křesťan - pokřtěný je ten, který je Kristův.

Ježíš nebyl pokřtěn, ale ponořen.

/2 Zajímá mě tvůj názor a potěší mě, zajímá-li tebe můj názor, ale podstatné pro mě je to, co si

o dané věci myslí Ježíš.

(Naše zbožnost bývá směskou něčeho z Písma, něčeho z pohanství a zbytek tvoří naše názory podle našeho vkusu – „já to tak cítím“.)

Nikdo nezná Boha tak jako Ježíš. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (.J 1:18) Informace o Bohu máme z první ruky.

/3   K přijetí této věty jsou nutné předpoklady:

1.  Mám ověřené, že Písmo je slovem božím.

2.  Rozumím tomu, co znamená „království boží“ a stojím o ně.

3.  Stojím o kontakt s Bohem.. (Dovoluji Bohu, prosím jej, aby mě mluvil do života, pečoval

o mně, upozorňoval mě, co mohu dělat lépe nebo co dělám špatně.)

Chci se „obrátit“ k Bohu, abych nemusel životem bloudit a plahočit se.

Poznámka ke království božímu :

Kdo u vás má poslední slovo? Táta nebo maminka?

V božím království má  poslední slovo Bůh.

V křesťanském manželství se (celoživotně) snažíme porozumět Kristu, abychom se podle něj mohli řídit.

Království je jedním ze způsobů uspořádání společnosti. Království pozemská mají své nevýhody. Demokracie má své nevýhody.

Ježíš zve určité lidi do své party. V jeho království platí pravidla jím stanovená.

Církev postavil na rodinném modelu (všichni jste bratři, jeden Otec, jeden Mistr, jeden Učitel).

Na dobrovolné službě (kdo chce být největší, ať slouží).

„Obrátit se“ neznamená „činit pokání“, jak si často myslíme.

/4 Izraelité v babylonském zajetí viděli, jak při náboženských slavnostech vezli ulicemi velikou sochu božstva. Aby byla jízda možná, musela se nejdříve upravit cesta.

My si můžeme k pochopení všimnout, jak se buduje dálnice. Naše staré silnice se všelijak klikatí. Dálnice je přímá, bez zbytečných zatáček, zbytečného stoupání a klesání, vyhýbá se městům, nejsou na ní semafory, zbytečné křižovatky, přejezdy železnice, atd.

Jak se dělá dálnice k Bohu?

Co ve mně brání Bohu, aby se se mnou mohl setkat?

/5 Např. matka, která na sebe nezdravě naváže dítě, to myslí dobře – ale je to špatné.

/6 Porozumím-li druhému v jedné věci, ještě to neznamená, že si budeme rozumět v druhé věci, natož ve všech.

Nerezignujme. Neříkejme, že slova Boží nikdy nepochopíme. Vydávejme se na cesty jako v jiných oborech a záležitostech našeho života. Každý z nás mnoha věcem v pozoruhodné míře rozumí a mnoho věcí ovládá (např. máma u dětí).

Něčemu rozumím a mnoha věcem nerozumím, o nich nemohu téměř nic tvrdit.

 

 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

O Božím království -   několik poznámek.

 

Na několik místech z Bible si připomeneme, co znamená boží království, jaké postavení v něm máme a co si máme osvojit.

 

Už Izraelitům Bůh nabídl skvělou nabídku. „Budu vaším hospodářem, budu u vás pečovat.

Pojďme k notáři, abyste věděli, s čím můžete počítat.“ (Občas bychom si mohli text smlouvy připomenout. Např. Dt  28.-30. kap.)

 

Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť.

Vytáhli z Refídimu, přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:

Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.

Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.

Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.

To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele."

Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: "Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." (Ex 19:1-8)

Hospodinova slova nejsou předvolebními sliby politiků. Lze si historicky ověřit, jak se Hospodin o Izraelity velice staral. (Někde jinde jsem to podrobněji vysvětloval. Na web. stránkách naší farnosti

www.letohrad.farnost.cz jsou čtyři ročníky „Poznámek k nedělním biblickým textům liturgie).

Křtem jsme byli zasnoubeni s Mesiášem.

Od křtu nám je nabízen boží domov, veřejně o nás Bůh prohlásil: „Jsi moje milovaná dcera, můj milovaný syn“. Jako novorozeně se rozkoukáváme a pozorujeme, jak se k sobě chovají milované dcery a milovaní synové… Pozorujeme, jak to v božím království chodí. /1

Učíme se spolu jednat „na úrovni božích vyslanců“ (řekl by Exupéry), vstoupili jsme do učednických let.

Ježíš s námi jedná s velikou úctou a pozorností.

Chceme přijít na kloub tomu, co znamená: „Těm, kteří Krista přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se dětmi Božími.“ (Srov. J 1,12)

 

Vzpomínáte na pohádku o Plaváčkovi? Král pustil syna k vodě. Kluka adoptoval uhlíř. Vyrůstal mezi umouněnci. Jednou přišla komise a prohlásila, že je Plaváček z královské krve. Uvedli ho do zámku a mladík si osvojoval královské způsoby.

Nás Otec neposlal k vodě, jsme spíše potomci marnotratných synů, ale jsme podobně umounění, také moc nevěříme, že jsme z královského rodu, na každý pád si ale potřebujeme osvojit ušlechtilé jednání.

 

Začínáme jako učedníci. Osvojujeme si jednání božích dětí.

Časem se dozvídáme, že ten, kdo jedná jako Ježíš patří mezi Ježíši příbuzné Je příbuzným jednáním (nejen podle křestního listu).

Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup.

Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat."

On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."

(Lk 8:19-21)

 

Některým učedníků Ježíš řekl:

„Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15:14-15)

Příbuzní a manželé mají být přáteli. (Škoda, když s některými příbuznými můžeme vést řeč jen o počasí.)

 

Známe tedy cestu do božího království.

Jednou Ježíš opět učil o nabídce Božího království a podobenstvím ukázal, co nás čeká, kam až jsme zváni (říkám tomu rovnice o jedné neznámé, protože to je vyučovací hodina pro pokročilé).

 

Ježíš řekl učedníkům:

31 Vy hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

32  Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

33  Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí.

34  Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

35  Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.

36  Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.

37  Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.

38  Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. (Lk 12,31-38)

 

„Bůh se rozhodl nám dát království!“  - tady bychom měli zpozornět.

V pohádkách král - chce-li jít do důchodu, předat žezlo - vyhlásí konkurz na ženichy pro své dcery nebo se princ vydá hledat nevěstu.  (Pohádky nabízejí velikou životní moudrost. Vyprávěli si je především dospělí!)

Kdo ví, co obnáší biblické boží království, ví, že nejde o iluzi, utopii. Ježíš nebyl snílek ani fantasta.

 

„Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 3:2)

 

Výzvě: „Prodejte a rozdejte bohatství (které nepotřebujete)“, snad rozumíme.

 

K dobrým vztahům v manželství, s druhými lidmi, s Bohem, je třeba porozumění a spolupráce.

Skrze podobenství o božím království nás Ježíš učí, čeho všeho je nám třeba (o rozsévači, o hřivnách, družičkách na svatbě …).

 

Ve v. 35-38 používá Ježíš nejprve obrazu služebníků, kteří připravují svatbu a ženicha s nevěstou mají přivítat světelným průvodem. Ale pak slyšíme něco podivného, ženich začne obsluhovat služebníky. Co to znamená? Ženich a nevěsta na své svatbě přece nevaří, neprostírají, neobsluhují, nemyjí nádobí … A kde je v Ježíšově vyprávění nevěsta? Není to nějak pomotané?

 

Víme, jak tenkráte vypadala svatba. V domě ženicha se připravovalo, zdobilo, peklo …

V první den svatby se ženich se svou družinou vydal do rodného domu nevěsty. Rodiče se loučili s dcerou, dávali ji požehnání, patřilo k tomu děkování, pohoštění, zpěv, tanec, dary pro rodiče, rod a nevěstu – byla to krásná slavnost. Někdy se protáhla do noci, někdy až do rána.

Pak vedl ženich nevěstu i s její družinou do svého domu, na svatbu trvající často více dní. Ženich se snažil ukázat rodině nevěsty, že si své nastávající váží, dokáže se o ni postarat, že jeho paní bude v novém domě vítaná a ctěná.

V domě ženichově pokračovaly přípravy. Někdo hlídal, až se průvod ženicha a nevěsty bude blížit.

„Rodiče naší nové paní mají svou dceru velice rádi, navíc jsou štědří a pohostinní, kdož ví, kdy průvod přijde …“

… „Už jdou! – honem, světelný průvod, chlapi: „sako, uzel vázanky utáhnout“, ženský: „obout lodičky, poslední pohled do zrcadla, šup, šup, seřadit …“ a už všichni spěchají naproti – aby nevěsta viděla, že je očekávána a ženich měl radost – tolik mu na všem záleží. (Tak to na svatbách chodilo.)

Domácí už vidí ženicha a jeho kamarády, průvod je dlouhý, honem špalír pro přicházející. Ozdobená vrata a dům, otevřené dveře, nádherně připravená tabule …

Kdo má kde sedět (vizitky asi  neměli)? Ale v Ježíšově líčení se stane něco zvláštního - ženich usazuje lidi ke stolu, děkuje všem, kteří připravovali svatbu a pracují pro jeho dům a hospodářství. Usazuje je ke svatební tabuli - a sám je začne obsluhovat!!

„Co to je za podivný pořádek? Přece především ženich a nevěsta mají být na své svatbě obsluhováni. Ženich obsluhuje nanejvýš svou nevěstu, svou paní.

Jo, a kde je nevěsta?“ (Svatba je veliká).

„Ženichu, kde máš svou nevěstu, nás přece nebudeš obsluhovat, věnuj se nevěstě!

Kde je nevěsta?“

Ženich se usmívá: „Máte pravdu. Samozřejmě, že ženich obsluhuje svou nevěstu! … Dělám snad něco jiného?“

Co to, znamená?! To je něco neslýchaného!!

 

Moudrý a odpovědný ženich si budoucí manželku pečlivě vybírá. Aby si spolu rozuměli, měli stejně srovnané hodnoty, měli stejný cíl, uměli spolupracovat …

 

Shrnutí:

Lidský život je příležitostí k slušnému životu pozemskému a k hospodaření se světem, který nám Bůh svěřil.

Ježíš přišel na pomoc porušenému světu.

Možná víte o nějakém páru, který se rozešel a po letech měli znovu svatbu. Izrael Hospodinu zahýbal, rozešel se s ním …

Ježíš přichází jako ženich, namlouvá si nás, získal si naše srdce, zamilovali jsme si jej a chceme se mu podobat. Přijali jsme jeho nabídku učednictví.

Nejprve se u něj začínáme učit, pak se postupně připojujeme a dáváme do jeho služeb.

Zakoušíme jeho pomoc, jeho přátelství a nechceme jej v jeho práci nechat samotného.

Ježíš vítá každého ochotného a použitelného.

Ty, kteří mu rozumějí povyšuje na přátele.

To není vše, prohlašuje je za příbuzné.

A nakonec dokonce na svou nevěstu!

Ježíš navazuje na starozákonní obraz ženicha a nevěsty (mnohokráte v Bibli používaný) a přichází coby ženich.

Od křtu je nám nabízena kariéra nevěsty a královny.

 

Veškerou snahou Boha je přivést všechny lidi do království nebeského.

Budou všichni nevěstou Boha, nebo jen někteří?

„Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni …“ (1 J 3:2)

Nakonec nás čeká veliké překvapení, kdo bude vybrán, kdo bude smět patřit k nevěstě.

Bude vybrán ten, který spolupracuje s ženichem, který se osvědčil. (Pracovitá a skromná Popelka byla také překvapena, že si jí princ vybral.)

 

Nevěstou, královnou ovšem nebude žádný jednotlivec, ale společenství lidí. /4

Tomu není těžké porozumět, víme, že obrazem božím nemohu být sám, ale jen společně s druhými (Bůh ke svému obrazu stvořil: muže a ženu). I v Bohu je společenství (mluvíme o Trojici). Obraz boží mohou tedy zrcadlit nejméně dva a více (manželé, rodina, farnost, komunita, církev).

V manželství se učíme, co znamená být s druhým jedním tělem a jednou duší, jednou bytostí.

 

O delší nepřítomnosti ženicha v jeho domě je také v evangeliích vícekrát řeč.

 

Nepřehlédněme důležitá slova o otevření dveří ženichovi.

Co tím Ježíš chce říct? Potřebujeme se připravit na setkání s Ježíšem.

Židé Ježíšovy doby byli v pravé církvi, setkali se s Mesiášem a neotevřeli mu. Nepřijali Mesiáše ne proto, že by jim Bůh poskytl málo „milostí“, ale protože nestáli o poznání Boha.

Byli přesvědčení, že znají Boha víc než nějaký nazaretský tesař.

I tak dobří chlapi jako apoštolové občas narazili. Vůbec nepochopili velice zásadní věc - proč by se Mesiáš nechal popravit. Nejen nepochopili, odmítali o tom přemýšlet, i když se jim to Ježíš snažil několikráte vysvětlit.

I my můžeme Ježíšovi zabouchnout dveře před nosem.

Jak?

Začíná to tím, že mu neotvíráme při možnosti se s ním setkat. Mnoho lidí se s ním setkalo fyzicky, ale Ježíš jim zůstal lhostejný, neměli zájem. Mnozí se dokonce stavěli proti němu.

Někdo přijde z povinnosti do kostela, ale tam se nudí, zevluje, slovo Boží jej netáhne, proto jej nezpracovává. Nesetkal se s Ježíšem. Může zbožně polknout Tělo Páně a spínat ruce, ale jestli neví k čemu a jak slouží Nebeský pokrm, nesetkal se s Ježíšem. Svátosti nepůsobí jako léky, samy sebou. Umožňují setkání a obdarování.

Mohu odříkat všechny hlásky a souhlásky z „Otčenáše“ a vůbec se nemusím setkat s Bohem a dobrodiním Modlitby Páně.

Do kostela nechodíme proto, že Bůh potřebuje, aby mu někdo poklepával na rameno, jak je dobrý. Lékař slouží nemocným, učitel se trápí s některými žáky, Bůh slouží nám, ne my jemu.

Ježíš nám svým vyučováním a vedením umožňuje připravit se na konečné setkání s ním tváří v tvář.

 

Evangelia nám poctivě ukazují, jak náročné je přijmout názor od Boha za vlastní (ne z poslušnosti). Mnoho zbožných lidí se na začátku naučilo opakovat pár náboženských tvrzení a později už nejsou schopni přijmout něco, co by nabouralo jejich zkamenělé názory.

Jiný názor než svůj, nepřipustí.

I dnes Bohu úspěšně uhýbáme - nehodí-li se nám něco v Písmu, otočíme stránku. Ale při konečném setkáni s Bohem, každému z nás hrozí, že narazíme – proto nás Ježíš vzdělává a vede k pružnosti.

Zatím se často bráníme Ježíšovým slovům, když se nám nelíbí, „zacpáváme si uši“ nebo otočíme stránku Bible nebo si raději čteme ve zbožných knížkách než v evangeliu.

Kdo ví, jak bude vypadat naše setkání s Ježíšem tváří v tvář.

 

K získání a udržení jakékoliv hodnoty je zapotřebí naděje, odvahy, vytrvalosti, práce a spolupráce. Platí to o svobodě a jejím udržení, o vybudování pěkné rodiny, uzdravení nebo vzdělání.

Totéž platí i o „víře“ - víra je vztahem a přitakáním Ježíšovi v naším jednáním. (Ke vztahu patří poznávání, a poznávání se neobejde bez rozhovoru – nejsme vševědoucí.)

 

Křtem jsme byli přijati do množiny „snoubenky“, svým životem (s ostatními pokřtěnými) se snažíme, abychom mohli být pro Boha použitelnou manželkou. Abychom byli přijati do množiny „manželky“.

Víme, čeho je k tomu třeba. Při jakýchkoliv zkouškách víme,  co se od nás bude vyžadovat. Víme k jakému úkolu, k jakému způsobu života jsme pozváni.

Máme být jedno tělo a jedna duše se svým manželem.

Království boží začalo.

Chceme obstát při konečném setkání s Ježíšem. Připravujeme jeho druhý příchod. Rádi bychom, aby nás posadil ke stolu. Abychom mohli svému manželovi padnout do náruče.

 

Bůh není králem, který má poddané, v nebi bude král a královna.

„Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. (Zj 3:21)

 

Jiný biblický obraz vypravuje, že máme být novým tělem Mesiáše.

Sám Ježíš je pro nás cestou. Také nám řekl,  jak si máme počínat. /3

 

Známe základní větu o manželství - manželé už nejsou dva, ale mají být jedním tělem, jednou bytostí.

To je program i pro soužití s Ježíšem.

 

- - - -

Stručná poznámka  o pravidlech a povinnosti božího posla - legitimovat se - a o povinnosti adresáta žádat legitimaci posla.

Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18:15-22)

Dnes se roztrhl pytel s těmi, kteří se vydávají za posly Boží.

Zrovna tak kvete obliba „andělů“. (Všimněte si, že jejich propagátoři nemluví o Bohu. Však také neumí rozlišit pravé zlato od kočičího. Pozor na ně.)

Oceňujeme, že nás Bůh nás vede k ověřování pravosti hlasatelů, abychom se nechali svést z cesty.

 

Hospodin promluvil znovu k Achazovi: "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin."

Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."

I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). (Srov. Iz 7,1-15)

 

Oproti králi Achazovi jedná Marie skvostně. Je pečlivá ve víře. Pravost posla si jde ověřit k Alžbětě.

 

-------------------------------------------

Poznámky:

/1    Sedmnáct biblických hodin jsme věnovali porozumění Ježíšovu vyučování o božím království.

/2     Více k tomu píšu v knize „Pozvání k Večeři Páně“, ve dvou kapitolách. V knize je ale (ne moje) chyba. Na výtku zbožných: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí“,  Ježíš odpovídá: „Mohou se synové svatebního stanu na svatbě postit, když je ženich s nimi?“ (Srov. Mk 2:19-19) Svatební stan je manželskou ložnicí. Do ní vstupuje jen ženich a nevěsta, tam nemá nikdo ze svatebních hostů co hledat. Ježíš totiž nemluví o svatebních hostech, ale ani o „nevěstě“ coby jedné osobě, ale o „synech svatebního stanu“. To je zvláštní, jedinečné.

Ježíšovo vyučování je navíc nejen moudré, ale i krásné a poetické vyprávění.

/3    Při křtu Bůh o křtěnci veřejně prohlašuje: „Jsi moje milovaná dcera, můj vyvolený syn“.

Křtem se nám otevírají dveře do boží náruče (křestní formule zní: „Jsi ponořen do lásky Otce, Syna i Ducha svatého“) a dostáváme od těch dveří klíč.

Kdykoliv a kdekoliv se můžeme do sytosti setkávat s Bohem. U Boha jsme doma.

Při každé Večeři Páně nás Ježíš obsluhuje u dvou bohatě prostřených stolů (u stolu svého Slova a u stolu své Hostiny). Nabízí nám svou moudrost, dělí se s námi o to nejcennější co má - o přátelství Otce, dává nám sebe (do krajnosti), vybavuje nás svým a Otcovým Duchem.

Na konci každého evangelia čteme o daru Ježíšovy Večeře. Té se smíme účastnit už tady na zemi. Dovršena bude v nebeském království.

Na několika místech v evangeliích se také dozvídáme co se na Ježíšově svatební hostině podává. A v Janově 6. kap. (i jinde) se dozvídáme, k čemu Ježíšovo jídlo a pití slouží.

/4  Za včelí královnou je celé včelstvo, za mravenčí královnou mraveniště. Partnerem dirigenta je někdy veliký orchestr. Jen generál se svou armádou může přemoci velikého nepřítele, na objev některých léků nestačí jen jeden vědecký ústav …

--------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010