Hlavní menu:

04.12.2009, autor: PhDr. Jan Samohýl, kategorie: Tématické texty

Adventní setkání rodin Nové Hrady 27.11. – 29.11. Muž a žena v adventu

Muž a žena v adventu

Muž a žena na cestě k Adventu

Nové Hrady 28.11. 2009

manželské setkání

PhDr. Jan Samohýl, Th.D.

Biblický pohled na svět se vymezuje především proti řeckému myšlení. Základní protiklad je v otázce vlastního přístupu. Řecké myšlení se ptá „co je“, ptá se po základním vymezení. Ale biblickému myšlení je snaha po definování cizí, ptá se spíše „kam“, výpověď o člověku je dynamická, pomocí příběhu či obrazu. V bibli není místo pro systematickou antropologii, ta se rekonstruuje v biblickém vyprávění na pozadí putování božího lidu do zaslíbené země (i v náboženském slova smyslu).

Základní východiska biblické antropologie

• „poutnický“ ráz myšlení o člověku, kam člověk směřuje, „zbudoucnění“ člověka, napětí mezi tím co jest a tím co má být

• pohled víry, předchází v biblickém pojetí exodus, vysvobození, spása a až v tomto pohledu se vytváří antropologie stvoření

• očekávání člověka, nového, posledního je ještě v budoucím věku Božího království, smysl cesty (advent) k cíli

Základní struktura biblické antropologie - Člověk je muž a žena

Člověk není bezpohlavní, je stvořen jako muž nebo žena a ve vzájemném doplnění je člověkem. Jako dar a pozitivum je dán první příkaz: „ploďte se a naplňte zemi“. Pohlavní styk je něco posvátného, příchod nových jedinců na svět je rys Boží podoby. Zde se Bible zřetelně distancuje od reinkarnace. Žena je zcela na mužově straně, proto bible zřetelně stigmatizuje těžkým proviněním sodomii, jako opomenutí ženy, tedy člověka samého. Žena není ze země, ale z mužova žebra, patří k němu. Muž jí nazývá muženou , žena nejen k muži patří, ale je zvláštním způsobem jím. Žena je mu pomoc, ezer je mu rovná, stejně svobodná a suverénní. Pohlavnost je tedy základním a prvním ryse biblické antropologie, člověk putuje ve vydání se jeden druhému (muž se o-žení a žena se v-dává). Manželství je tedy primárně spirituální cestou pro oba partnery v putování k Bohu. Opouští své rodiče a stávají se jedním tělem, jedním člověkem. Dalším výrazem společného putování je potom jejich dítě.

Advent – příchod, blížení x bloudění (cesta k Cíli, Smyslu)

Advent (z lat. adventus příchod) je začátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce. V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého (eschatologického) příchodu na konci času (paruzie).

Původně pochází pojem advent z řeckého pojmu ἐπιφανεία (epifaneia zjevení), který označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěvu krále.

Role muže a ženy....Tóry a světla (Šabat).... 1. Kor. 11. kap.

Předně Pavel o této tematice píše i v dalších listech, ale jmenovaný list do Korinta je zcela jistě nejzásadnější. Kontext tohoto listu je poněkud komplikovaný. Řecké obchodní a kulturní středisko Korint neslo všechny znaky multikulturních přístavních měst. Vedle silné židovské komunity zde byly další různé kulturní komunity, což mělo zásadní náboženský vliv na mladé společenství křesťanů. Tento list vznikl pravděpodobně při druhé apoštolově cestě, asi roku 51. Pavel zde pobyl asi půl druhého roku a řešil řadu obtížných, ale velmi specifických problémů, což je pro pochopení listu velmi podstatné. Tento text je totiž Pavlovou odpovědí na velmi konkrétní otázky nové křesťanské obce, po pravděpodobně intenzivním duchovním impulsu, který vyvolal velké duchovní probuzení, ale i řadu problémů. Tento duchovní impuls znamenal u mnohých konvertitů radikální obrat v životě a tento obrat se dotkl jejich společenského i pochopitelně sexuálního života. Intenzivně se to týkalo především těch konvertitů, kteří žili v manželství. Je tedy zásadní, že Pavel odpovídá a radí do specifických situacích v jednotlivých případech v mladé křesťanské obci. Dopis dotazů představených korintské církve svatému Pavlovy se nám ovšem nedochoval.

Dále Pavel je ortodoxní žid a některé jeho obrazy a pojmy jsou v řecko-evropském kontextu těžko srozumitelné nebo měly v jeho době posunutý význam. Jde především o klíčový pojem róš – hlava. Za třetí Pavel respektuje soudobou společnost, její kulturní a právní zvyky. Jeho „poselství o změnách“ se primárně nesoustředí na politickou či společenskou oblast, ale na oblast duchovní. Ostatně i sám Ježíš, přestože v řadě klíčových situacích jeho života mají významné postavení ženy, povolává za apoštoly výhradně muže. V další části se pokusím v těchto ohledech interpretovat některé Pavlovy výroky a zasadit je do celkového konceptu Pavlova chápání muže a ženy.

Nejprovokativnějším výrokem svatého Pavla se zdá „muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy“ (1.Kor. 11,7). Tato část jedenácté kapitoly je právě uvozena známým tvrzením, že hlavou každé ženy je muž (3.verš). Pro pochopení celé této pasáže si musíme rozdělit text na dvě témata. Na klíčové vysvětlení obrazu muž = hlava a vztah mezi mužem a ženou v Kristu, a na celkový kontext problému, na který Pavel v Korintě upozorňuje. Pavel řeší pro mladou křesťanskou komunitu zásadní problém, který ale v textu není příliš zřejmý, a to razantní odklon od pohanských praktik. Nejde totiž ani o používání závoje při bohoslužbě, jak se tradičně vykládá, ale o odsouzení projevů blízkých v orientálních kultech. Předně Pavel mluví o zakrytí hlavy, ale ne nějakou pokrývkou nebo závojem, ale svými vlasy. Ono přikrytí se tedy týká účesu nebo přesněji nerozpuštění vlasů, proto také odkaz k některým ženám, aby se daly oholit vlasy nebo měly vlasy upraveny do účesu. V čtrnáctém verš je také poukaz pro muže, že dlouhé vlasy jsou pro muže hanbou, a v patnáctém verši je řečeno, že právě ony vlasy pro ženy jsou tím závojem. Problém byl v tom, že některé ženy při hlasité modlitbě nebo při různých charismatických projevech rozpouštěly svůj účes, aby dramaticky zdůraznily svůj prorocký postoj. Tyto projevy máme doloženy právě z různých kultů pohanských kněžek. To je pro Pavla zásadní problém, a proto upozorňuje na přítomnost andělů jako znamení přítomnosti Boží (1. Kor. 11,10). Zkrátka při křesťanské modlitbě působí primárně Duch svatý a jakákoliv duchovní manipulace je nepřípustná. Pro jasnější pochopení uvádí a zdůrazňuje Pavel symbol hlavy, pro židokřesťany té doby zcela jasně čitelný.

Ono odkrytí vlasů se přece týká hlavy a hlava pro židovský kontext je znakem zásadního společenského a náboženského významu. Hlava, róš poukazuje na hierarchický vztah. Pavel stanoví tuto hierarchii, Bůh – Kristus – muž – žena. Jenže hlava neznamená dominanci, tak jak tomu rozumíme v naší kultuře. Hlava pro Pavla znamená počátek, pramen, vstup, otevření. Být hlavou není být šéfem, dominátorem, ale být tím, co něco otevírá nebo umožňuje. Nábím rišóním (přední proroci) neznamená důležitější proroci, vždyť Jeremiáš nebo Izaiáš, tito nejvýznamnější židovské prorocké postavy jsou „zadní“ proroci. Nebo židovský svátek Róš chodeš, svátek prvního dne v měsíci je svátek otevření dalšího měsíce. Tento svátek je jen jeden den, ale měsíc má dní třicet. A tak je to i ve vztahu, Bůh – Kristus – muž – žena. Pro Pavla a židovskou komunitu je muž hlavou, pramenem, prvním ve společenském kontextu, ale žena rozvinutím, naplněním, vrcholem, a jak píše Pavel slávou nebo září muže. Žena není odlesk, ale záře. Muž je dnem prvním, pramen potoka, ale žena je devětadvaceti dny měsíce, rozvinutou řekou plnou životadárné vody. Pavel s obrazem hlavy, který ještě ve verši dvanáctém posílí, nejen že není nepřítel žen, ale nachází úplně nový vztah mezi mužem a ženou než dobová společnost. Tedy, stručně Pavel tímto silným obrazem odsuzuje duchovní prosazování, duchovní manipulaci některé konkrétní ženy v Korintě.

Pavel v jedenáctém a dvanáctém verši této kapitoly jde ještě dále. „V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha.“ (1. Kor. 11,11-12) Toto je velkolepý obraz lidského povolání jako muže a ženy. V Kristu oba patří bytostně k sobě, jen z Boha a v Bohu lze zakoušet zkušenost plnosti lidství. Pavel to odůvodňuje zvláštní, možná poněkud nepřehledným stanoviskem, jak je žena z muže a muž skrze ženu? Tyto verše musíme chápat typologicky, neboť jako je Eva z Adama, tak i Kristus skrze Marii. Pavel ono sjednocení pohlaví v Kristu teologicky odůvodňuje faktem vykoupení. V řadu stvoření je žena z muže (Eva z Adama), ale v řádu spásy se muž - Kristus sklonil pod ženu – Marii. Oba tyto vztahy ovšem jsou z Boha. Křesťanství otevírá naprosto novou dimenzi duchovního vztahu mezi mužem a ženou.

Je ovšem důležité připomenout, že Pavel si plně uvědomuje, že lidé žijí náboženskou mluvou řečeno v porušené, hříšné realitě a to se týká i vztahu mezi mužem a ženou. Vláda muže nad ženou je důsledek prvotního hříchu, „budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ (Gn. 3,16) V křesťanství je toto rozdělení překonáno, ale plnost tohoto překonání bude až v plnosti společenství s Kristem. V dějinách zažíváme realitu prvotní viny. Vláda jednoho nad druhým je skutečnost, a to skutečnost negativní. Tato realita se promítá do soudobé patriarchální společnosti, Ježíš i Pavel jí respektují, aby byly zdůrazněny duchovní motivy a ambice křesťanství. Společenské a politické záměry nejsou primární, přesto nové náboženství se latentně staví i proti dobové diskriminaci žen.

Cílem vykoupení v Kristu je budoucí duchovní jednota. V listu Galatským mluví Pavel o nové skutečnosti, o oblečení se v Krista. V Něm pak křesťan zažívá i zcela nové vztahy mezi sebou. „ Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal. 3,28).


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2008 - 2010